Plochá noha u dítěte je komplexní problém

Plochá noha u dětí

Plochá noha rozhodně není jen problém chodidla. Může vést k potížím s páteří, k bolestem hlavy či dokonce růstovým bolestem. Rozhodně je tedy potřeba plochou nohu u dítěte řešit.

Dětskou plochou nohu je možné definovat jako deformitu v období růstu. Dochází k oploštění vnitřní části podélné klenby a vbočení paty.

Plochá noha u dětí mladších dvou let

Plochou nohu mají všechny děti do dvou let. U miminek je vnitřní hrana nohy vyplněna tukovým polštářkem, to je naprosto normální. S přibývajícím věkem je dítě samozřejmě aktivnější až nakonec začne chodit a tento tukový polštářek zmizí. Okolo 2. roku života je noha vyklenutá ve vnitřní části. Toto klenutí je samozřejmě individuální.

detske-nohy

 

Plochá noha u dětí od 3 do 6 let

Okolo třetího roku je poměrně časté, že mají děti vbočená kolena. Též postavení paty je jiné než u starších dětí. Klouby u takto malých dětí jsou poměrně volné a svalové napětí nižší. Na konci předškolního věku je nožní klenba již normálně vyvinuta. V případě, že jsou vazy a svaly slabé, nedokáží udržet klenbu chodidla a tím pádem u dítěte vzniká plochá noha.

Příčiny plochých nohou dětí

Mezi nejčastější příčiny plochých nohou u dětí patří:

  • genetické predispozice,
  • předčasné stavění malých dětí na nohy,
  • nucení do chůze když dítě ještě není připraveno,
  • nadměrná hmotnost dítěte.

Chodítka či hopsadla nejsou pro děti vhodná, protože pohybové dovedností dítka se nevyvíjí přirozeně. Dítě musí lézt po čtyřech a poté se samo začít stavět na nohy, nenuťte ho do toho.

Co se týče prvních botiček, ty dítěti dejte až v momentě, kdy je schopné chodit za ruku. Nekupujte je v předstihu, takto malému dítku se noha hodně rychle mění. Dítě s sebou vezměte do obchodu a nechte ho boty vyzkoušet. Pokud dítě ještě nechodí, postačí mu ponožky, punčocháče nebo měkké capáčky. Na ven můžete pořídit nepromokavé návleky.

Jak zjistit, zda má dítě plochou nohu

I doma můžete jednoduše zjistit, zda má dítko plochou nohu. Udělejte si například koupelnový test. V koupelně, když bude mít dítko mokré nohy, postavte ho na suchou dlažbu a nechte ho, aby se prošlo.

Preciznější test je pomocí barvy. Natřete chodidla dítěte barvou (například temperami, vodovkami, prstovými barvami). Následně dítě postavte na velký papír, případně ho nechte po papíru projít.

ploche-nohy

Třetím způsobem je použít skleněný stolek a zrcadlo. Potřebovat budete větší zrcadlo a prosklenou plochu, často se používá právě konferenční prosklený stolek. Dítko nechte, aby si stouplo na stolek a na zem položte zrcadlo. Jde o nejpřesnější způsob, jelikož přesně uvidíte oporné body chodidel. Vždy ale zvažte, zda váš stolek unese váhu dítěte.

Vyhodnocení domácích testů

Jestliže dítě našlapuje spíše na vnitřní stranu chodidla a na obtisku chybí vnitřní vykrojení (obtisk je spíše široký), tak se s největší pravděpodobností bude jednat o plochou nohu.

Klenba chodidla se utváří asi do 3 let věku, jestliže je tedy vaše dítě mladší, rozhodně se nemusíte hned stresovat. Před třetím rokem je předčasné dělat nějaké závěry, jelikož se nožka stále formuje a mění.

První boty pro dítě

Do tří let kupujte kotníkové boty, které poskytují dostatečnou oporu. Rozhodně by takto malé dítě nemělo nosit nějaké pantofle nebo boty typu crocs. I v případě letních sandálů kupujte takové s pevnou patou. Naprosto nevhodné jsou tzv. capáčky, pokud již dítě chodí. Nekupujte obuv větší s tím, že do ní dítko doroste. Sice ušetříte, ale potomkovi můžete zadělat na problém s nohama.

Vsaďte proto na kvalitní první boty, které budou oporou pro dítě i správný vývoj nohou.

  • Tvar špičky - špička musí být dostatečně prostorná, nejlépe anatomicky tvarovaná, podle tvaru nožky. V úzké špičce se prstíky mačkají a může docházet k deformacím, nejčastěji malíčku nebo ukazováčku.
  • Svršek obuvi – musí být z prodyšného materiálu, jinak se noha potí. Vhodné jsou celokožené boty.
  • Podšívka – i ta musí dostatečně větrat. Ideální je textil, eventuálně jemně opracovaná kůže.
  • Podešev – ta by měla být měkká a ohebná, rovněž také musí dobře tlumit nárazy.
  • Opatek – musí být pevný, aby pata držela tam, kde má být.
  • Stélka – anatomicky tvarovaná, aby podporovala zdravý vývoj klenby.
  • Zapínání – nejvhodnější je zapínání na suchý zip či tkaničky.
  • Hmotnost – vybírejte obuv co nejlehčí.

A za nás ještě dodáme - při výběr bot pro děti, zaměřte se i na správnou techniku výběru velikosti boty. Jak již zaznělo - nenechte děti do boty dorůst! 

Prevence plochých nohou u dětí

Okolo 8. - 9. měsíce si dítě začíná stoupat v postýlce. Obvykle se houpe v kolenou a cloumá s postýlkou. Nechte ho, aby takto trénovalo a rozvíjelo chodidla, je to pro něj důležité.

Nechte potomka chodit naboso, případně v ponožkách doma i venku. Vhodné je střídání různých povrchů, jako je tráva, písek, malé oblázky. Chcete-li dítko stimulovat i doma, dobré jsou různé typy rohoží, které stimulují chodidla.

Cviky na ploché nohy:

  • krátká chůze po špičkách,
  • střídání stoje na špičkách a na patách,
  • sbírání malých předmětů pomocí prstů na nohou,
  • kreslení pastelkou, která je vložená mezi prsty u nohou.

Pediatr samozřejmě také kontroluje správné postavení nožiček. Může doporučit cviky na doma, nebo vás s dítětem pošle k ortopedovi. Ortoped v případě potřeby předepíše speciální vložky do bot, eventuálně rehabilitace.

ploche-nohy01

Cvičení nohou

S malými dětmi je nejlepší cvičit formou hry, děti kolikrát ani nevědí, že vlastně cvičí. Zábavné hry s nožkami jim však rozhodně prospějí. Tyto cviky mohou provádět i děti, které potíže s chodidly nemají, jde o vhodnou prevenci.

Chůze naboso – ta je pro zdraví nohou velmi důležitá. Ideální povrch je tráva, písek, nebo třeba jemné bahýnko. Díky chůzi naboso se noha učí vypořádat s různými terény a tím se posiluje.

Cvik „píďalka“ – dítě sedí na židli, chodidla jsou položená na zemi. Dítě pokrčí prsty, vytvoří oblouk nožní klenby a tímto způsobem nohu posouvá dopředu a poté dozadu. Pata je při cvičení položená na zemi.

Cvik „kuličky“ – dítko se pokouší uchopit prsty u nohou malé kuličky, které jsou na zemi, může je různě přemisťovat a znovu pokládat.

Cvik „ručník“ – na zemi je rozložený ručník zatížený něčím těžkým (třeba knihou). Dítě stojí na ručníku a prsty u nohou se ho pokouší shrnout. Obě nohy se u všech cviků samozřejmě střídají.