Povinná a nepovinná očkování pro děti

Očkování dětí - co nás čeká

Očkování je u dětí velmi důležité, jelikož nemají vyvinutou imunitu a jsou více náchylní k nemocem. Proto je vhodné očkovat od 2 měsíců po narození. Doporučení, které slýcháme od lékařů od narození.

Povinná a nepovinná očkování: Jak se v nich zorientovat?

Očkování je složité a rozsáhlé téma, ve kterém není snadné se vyznat. Která očkování jsou povinná a která doporučená? A jaký je mezi nimi rozdíl? Následující přehled vám pomůže získat potřebné informace.

Plošné očkování dětí představuje velmi účinný způsob prevence, který zabraňuje vzniku a šíření některých infekčních onemocnění v populaci. Tento fakt potvrzuje i to, že některé z chorob, proti kterým se očkuje, se prakticky podařilo eliminovat. Například pravé neštovice byly zcela vymýceny. Též výskyt dětské obrny byl odstraněn z většiny kontinentů. A výskyt jiných nemocí, jako je tetanus nebo záškrt, se v zemích s vysokou mírou proočkovanosti výrazně snížil.

Vakcína jako stimulant pro imunitní systém

Jak funguje očkování? Vakcína obsahuje látky, které v těle vyvolají podobnou reakci, jako kdyby došlo k nákaze danou nemocí. Klíčovou složkou vakcíny je antigen. Antigen je částice získaná z viru nebo bakterie, která způsobuje dané onemocnění. Přítomnost antigenu v těle aktivuje imunitní systém, který reaguje tvorbou protilátek a tzv. paměťových buněk.

Očkování plní dvě hlavní role – individuální a kolektivní. Individuální ochrana je zaměřena na ochranu zdraví jednotlivce, který je očkován. Pro společnost je však důležitější kolektivní ochrana. Pravidelné a plošné očkování, spolu s vysokou mírou proočkovanosti, brání šíření infekčních nemocí mezi lidmi. Právě proto je v České republice očkování proti některým nemocem povinné.

Očkování probíhá podle očkovacího kalendáře, což je plán, který pravidelně aktualizuje a zveřejňuje Česká vakcinologická společnost. Tento kalendář existuje ve verzích pro děti i dospělé. Kalendář stanovuje, v jakém věku a v jakých intervalech by měla být jednotlivá očkování provedena.

Druhy očkování a jak se v nich vyznat?

V českém zdravotnickém systému lze očkování rozdělit do dvou základních kategorií. Očkování je buď povinné, nebo nepovinné – tedy doporučené. Povinná očkování jsou plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Na druhou stranu nepovinná očkování mohou být pojišťovnou hrazena částečně, plně, nebo vůbec.

1) POVINNÉ OČKOVÁNÍ HRAZENÉ Z VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ

Povinná očkování dětí jsou stanovena vyhláškou č. 537/2006 Sb. (aktualizovaná novelou č. 355/2017 Sb.) o prevenci infekčních onemocnění. Tato očkování jsou prováděna praktickým lékařem pro děti a dorost. Zahrnují vakcíny proti devíti nemocem. Očkování v této kategorii jsou plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. A to buď celoplošně, nebo pro specifické rizikové skupiny.

Mezi povinné vakcíny patří:

• Hexavakcína
• Kombinovaná vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím
• Kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu a černému kašli
• Kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně
• Vakcína proti tuberkulóze (pro děti s rizikovými faktory)

2) NEPOVINNÉ OČKOVÁNÍ S MOŽNOSTÍ HRAZENÍ

Očkování, která nejsou zahrnuta v uvedené vyhlášce, se považují za nepovinná. Volba, zda tato očkování podstoupit, závisí na rozhodnutí pacienta, respektive rodičů dítěte. Přestože nejsou povinná, jejich význam je nezanedbatelný! V určitých případech mohou být tato nepovinná očkování částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. To se týká osob, které jsou vůči danému onemocnění obzvláště zranitelné. Jedná se o pacienty, kteří jsou rizikoví, malé děti nebo senioři nad 65 let. Ti mohou za vakcínu zaplatit pouze částečně nebo vůbec.

Mezi nepovinná (částečně) hrazená očkování mohou patřit například:

• Vakcína proti pneumokokovým infekcím
• Vakcína proti chřipce
• Vakcína proti lidskému papilomaviru
• Vakcína proti meningokokovým infekcím
• Vakcína proti klíšťové encefalitidě

3) NEPOVINNÉ OČKOVÁNÍ NEHRAZENÉ Z VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ

Pokud pacient nepatří do rizikové skupiny, která zahrnuje děti či osoby starší než určený věk, musí si nepovinná očkování hradit sám. To se může týkat očkování proti chřipce, rakovině děložního čípku, klíšťové encefalitidě, hepatitidě, pneumokokovým infekcím, meningokokové meningitidě nebo planým neštovicím.

V těchto případech mohou lidé využít příspěvků z preventivních programů zdravotních pojišťoven. Výše příspěvku se u jednotlivých pojišťoven liší, takže je vhodné se informovat u své pojišťovny a zjistit více podrobností.

Do této kategorie spadají také vakcíny, které jsou doporučovány před cestami do některých exotických destinací. Patří sem očkování proti břišnímu tyfu, choleře nebo žluté zimnici. Tyto vakcíny, stejně jako jejich aplikaci, si zájemci musí hradit sami. Podrobnější informace o očkování před cestami do zahraničí lze získat ve specializovaných očkovacích centrech.

Kdy a proti čemu očkovat?

Že v tom máte trochu zmatek? Nevadí! Máme pro vás přehledný seznam. Dozvíte se v něm, kdy je vhodné dítě naočkovat a proti jakému onemocnění. Pro přehled jsme rozdělili očkování povinné a doporučené.

Povinné očkování:

Od 4. dne do 6. týdne:

• Nemoc: Tuberkulóza (pouze u rizikových dětí s indikací)
• Očkovací látka: BCG vaccine SSI

Od 9. týdne (2. měsíc):

• Nemoc: Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B
• Očkovací látka: Infanrix hexa (1. dávka)

4. měsíc:

• Nemoc: Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B
• Očkovací látka: Infanrix hexa (2. dávka - za 2 měsíce po 1. dávce)

11. - 13. měsíc:

• Nemoc: Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B
• Očkovací látka: Infanrix hexa (3. dávka)

13. - 18. měsíc:

• Nemoc: Spalničky, zarděnky, příušnice
• Očkovací látka: M-M-RVaxPro (1. dávka)

5. - 6. rok:

• Nemoc: Spalničky, zarděnky, příušnice
• Očkovací látka: M-M-RVaxPro (2. dávka)

5. - 6. rok:

• Nemoc: Záškrt, tetanus, černý kašel
• Očkovací látka: Boostrix (přeočkování)

10. - 11. rok:

• Nemoc: Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna
• Očkovací látka: Adacel polio (přeočkování)

14. rok (u neočkovaných dětí):

• Nemoc: Tetanus
• Očkovací látka: Tetavax

Doporučené očkování:

Od 6. týdne:

• Nemoc: Rotavirové nákazy
• Očkovací látka: Rotarix, Rotateq (1. dávka)

Od 9. týdne (2. měsíc):

• Nemoc: Pneumokoková onemocnění *
• Očkovací látka: Synflorix, Prevenar 13, Vaxneuvance (1. dávka)
• Nemoc: Rotavirové nákazy
• Očkovací látka: Rotarix, Rotateq (2. dávka - za měsíc po 1. dávce)

Do 12. měsíce:

• Nemoc: Meningokoková onemocnění typu B
• Očkovací látka: Bexsero

4. měsíc:

• Nemoc: Pneumokoková onemocnění *
• Očkovací látka: Synflorix, Prevenar 13, Vaxneuvance (2. dávka - za 2 měsíce po 1. dávce)
• Nemoc: Rotavirové nákazy
• Očkovací látka: Rotateq (3. dávka - za měsíc po 2. dávce)

Od 9. měsíce:

• Nemoc: Plané neštovice
• Očkovací látka: Varivax

11. - 15. měsíc:

• Nemoc: Pneumokoková onemocnění *
• Očkovací látka: Synflorix, Prevenar 13, Vaxneuvance (posilující dávka)

13. - 24. měsíc:

• Nemoc: Meningokoková onemocnění typu ACWY
• Očkovací látka: Nimenrix, MenQuadfi

Od 1. roku - 15. let:

• Nemoc: Žloutenka typu A
• Očkovací látka: Havrix 720

11. - 15. rok:

• Nemoc: Onemocnění lidským papilomavirem (karcinom děložního čípku)*
• Očkovací látka: Gardasil 9 (první dávka; druhá dávka s rozestupem 5 - 13 měsíců)

14. rok (u neočkovaných dětí):

• Nemoc: Tetanus
• Očkovací látka: Tetavax

14. - 16. rok:

• Nemoc: Meningokoková onemocnění typu B, Meningokoková onemocnění typu ACWY
• Očkovací látka: Trumenba, Bexsero, Nimenrix, Menveo, MenQuadfi

Od 16. roku :

• Nemoc: Žloutenka typu A
• Očkovací látka: Havrix 1440

Rizika očkování u dětí

Očkování s důrazem na minimalizaci rizik

Důležité je rizika řešit, ale ještě důležitější je, naučit se jim předcházet. Před očkováním by dítě mělo být tedy zcela zdravé, v dobrém fyzickém i psychickém stavu. Toto platí i pro období přibližně dvou týdnů před očkováním. Zdravým dítětem se rozumí to, které nemá rýmu, nekašle a nemá zvýšenou teplotu. Stejně tak by měli být zdraví i ostatní členové rodiny, včetně sourozenců. Sníží se tak riziko, že dítě bude v inkubační fázi nějaké nemoci. To znamená, že bude nakažené, ale nebude zatím vykazovat žádné známky projevení nemoci.

Obzvláště v zimních měsících může být obtížné najít delší období, kdy děti nejsou nachlazené. Pokud je to možné, je vhodné očkování odložit na období s nižší pravděpodobností onemocnění.

Důležitým faktorem kromě fyzického zdraví je také psychická pohoda dítěte. Stres totiž může výrazně ovlivnit imunitní systém. Očkování by mělo být odloženo, pokud dítě prochází například růstem zubů, stěhováním do nového prostředí, čerstvým odstavením od kojení, narozením sourozence nebo jinou zásadní změnou či problémem v rodině.

Důvody k dočasnému odložení očkování:

• Dítě je aktuálně nemocné nebo má zvýšenou teplotu. Lehce zvýšená teplota a mírné nachlazení nemusí být ale vždy překážkou. Při očkování „živými“ vakcínami, jako jsou například vakcíny proti spalničkám je ale důležité, aby bylo dítko opravdu zdravé
• Dítě bylo v kontaktu s nemocnou osobou a nachází se v inkubační době. Ta obvykle trvá 1–3 týdny v závislosti na typu onemocnění.
• Dítě je oslabené po nemoci a nachází se v období rekonvalescence. U běžných dětských nemocí většinou stačí 1–2 týdny.
• Dítě trpí vážným dlouhodobým onemocněním, nejčastěji neurologického nebo onkologického charakteru
• Dítě užívá kortikoidy nebo imunosupresivní léky.

Další příčiny, které mohou bránit očkování (často trvale), zahrnují závažnou reakci po předchozím očkování nebo závažné chronické onemocnění. Těmi jsou například neurologické poruchy nebo defekty imunitního systému.

Nežádoucí reakce očkování u dětí

Nežádoucí reakce po očkování se mohou objevit v různém časovém intervalu v závislosti na druhu vakcíny. Některé reakce se objeví hned v den očkování nebo následující den. Zatímco u živých vakcín může reakce přijít za 3 až 21 dnů, ale někdy může nastat i později.

Reakce může být buď místní, nebo celková. Obě tyto reakce mohou být očekávané nebo nečekané (velmi vzácné), přiměřené (fyziologické) nebo nepřiměřené (např. přehnaná fyziologická reakce nebo alergie).

Za nežádoucí účinek se považuje jakákoliv změna ve zdravotním stavu nebo chování dítěte, která se neprojevila před vakcinací.

Příklady nežádoucích účinků:

• dlouhodobé zahlenění
• spastické bronchitidy s dušností (zejména u kojenců)
• ekzémy v různých formách
• vysoké horečky bez dalších příznaků
• úporná zácpa
• problémy se spánkem

Některé děti po očkování vykazují změny v chování, těmi mohou být např:

• extrémní podrážděnost
• lítostivost nebo vztek u dětí, které dříve byly klidné

Rodiče si mohou vést protokol o očkování, aby měli přehled o případných zdravotních změnách u dítěte. Od prvního očkování je vhodné zaznamenávat stav dítěte, změny i neobvyklé situace. Pokud se objeví komplikace, je důležité o nich informovat lékaře a nechat je zapsat do zdravotní dokumentace a nahlásit je. Další očkování by mělo být pečlivě zváženo a prováděno až poté, co se dítě vrátí do optimálního zdravotního stavu.

Co mohou rodiče a děti očekávat při návštěvě lékaře

Rodiče zaregistrují své dítě u dětského praktického lékaře většinou krátce po propuštění z porodnice. Během prvních preventivních prohlídek, které probíhají v prvních týdnech života dítěte, lékař s rodiči probere také plán očkování.

Při návštěvě ordinace lékař rodičům vysvětlí, co zahrnuje povinné očkování. Také jim mohou být doporučený další vakcíny s ohledem na věk dítěte a možná zdravotní rizika. Lékař při každém doporučení a před každým očkováním bere v úvahu aktuální zdravotní stav dítěte, rizikové faktory, národní doporučení pro očkování a případné plánované cesty do zahraničí.

Před samotným očkováním je nutné, aby rodiče poskytli tyto informace (pokud nejsou již zaznamenány ve zdravotní dokumentaci):

• zda dítě netrpí žádnými akutními zdravotními problémy,
• zda nemá horečku nebo zvýšenou teplotu,
• informace o alergiích na léky, očkovací látky podané v minulosti nebo dezinfekční prostředky,
• jaké byly reakce po předchozích očkováních,
• kdy bylo dítě naposledy očkováno,
• zda na základě prodělaných onemocnění a rodinné anamnézy nehrozí dítěti riziko závažné poruchy imunity

Následně dětský lékař vysvětlí, jaké vlastnosti má očkovací látka, která bude podána. Také jaké očekávané reakce po očkování mohou nastat, jaké nežádoucí účinky mohou vzniknout a o kterých reakcích by měli rodiče lékaře informovat. Lékař poskytne taktéž informace o tom, jaký režim je po očkování vhodné dodržovat. Lékař by měl také nabídnout příbalový leták, který je součástí balení očkovací látky. Většina ordinací má tyto informace dostupné na svých webových stránkách, případně mají k dispozici tištěné kopie příbalových informací. Před samotným očkováním je důležité vyloučit akutní onemocnění dítěte, a pokud je to třeba, změřit tělesnou teplotu.

Starší děti je vhodné na očkování připravit tak, aby podle svých schopností rozuměly přínosům očkování a neměly z něj strach. Tato příprava může začít již před návštěvou lékaře. Dítě by mělo přijít do ordinace beze strachu, přičemž rodiče by měli být svým dětem v této situaci oporou. U kojenců je dobré počítat s možností dítě po očkování nakrmit, zajistit mu co největší pohodlí a vyhradit si na očkování dostatek času, aby vše proběhlo klidně a bez spěchu.

Jak probíhá očkování?

Samotná aplikace očkovací látky probíhá tak, že lékař nebo zdravotní sestra nejprve místo vpichu dezinfikuje. To se v případě injekčních podání obvykle provádí alkoholovým dezinfekčním prostředkem. Po zaschnutí dezinfekce podá očkovací látku a místo vpichu přelepí náplastí. Tuto náplast lze odstranit, jakmile místo vpichu přestane krvácet.

Po aplikaci očkovací látky lékař zaznamená informace o provedeném očkování do zdravotní dokumentace a do očkovacího průkazu dítěte. Záznam v očkovacím průkazu obsahuje informaci o tom, proti čemu bylo dítě očkováno, název očkovací látky, číslo šarže, případně pořadí podané dávky a způsob aplikace.

Lékař by měl také informovat rodiče, jak dlouho bude dítě po očkování chráněné, zda bude potřeba přeočkování. Pokud ano, tak kdy bude další dávka podána. Rodiče jsou po očkování obvykle požádáni, aby zůstali s dítětem v čekárně po dobu 30 minut pro případ, že by došlo k bezprostřední reakci po očkování, aby byla dostupná lékařská péče. 

Jak dětem zpříjemnit očkování?

Očkování jako strašák

Děti přicházejí do styku s očkováním už od útlého věku, a ne vždy mají s touto procedurou příjemné zkušenosti. U citlivějších dětí může očkování vyvolat pláč až hysterické reakce v ordinaci, což může některé maminky odradit od dalších návštěv.

Některé rodiče může bohužel naopak lákat použít hrozbu - “Dostaneš injekci od paní doktorky!” jako způsob, jak dítě rychle uklidnit. Tento přístup však může mít nevýhody, zejména když se blíží skutečné očkování. Strašení dětí očkováním může vést k tomu, že se budou bát už před samotnou návštěvou lékaře a odmítnou spolupracovat.

Nezbytné zlo?

Úkolem očkování je stimulovat v těle dítěte imunitní reakci na určité onemocnění, aby ho dlouhodobě ochránilo. Význam očkování proti pneumokokovým infekcím je nepopiratelný. Vakcína chrání dítě především před život ohrožujícím pneumokokovým zánětem mozkových blan a zápalem plic. Je však důležité si uvědomit, že očkovat by se mělo jen zdravé dítě. Pokud je dítě nemocné s horečnatým onemocněním, je vhodné očkování po konzultaci s lékařem odložit.

Tipy, jak dětem očkování usnadnit

Mnoho dětí spojuje bílý lékařský plášť se strachem, bolestí a pláčem. Takové reakce jsou u dětí zcela pochopitelné. Přesto je možné dítě na očkování připravit tak, aby proběhlo co nejméně stresově.

• Předem promluvte s dítětem o návštěvě u lékaře a o očkování.
• Vysvětlete mu, co ho čeká.
• Zahrajte si doma na očkování.
• Ukážete mu na hračce, jak očkování probíhá.
• Zahrajte si na doktora, kde rodič hraje pacienta - klidně si trochu fňukněte.
• Připravte dítě na lehkou bolest, kterou přirovnejte k něčemu, co už zažilo.
• Naplánujte očkování tak, abyste s dítětem nemuseli v čekárně dlouho čekat.
• Vezměte s sebou oblíbeného plyšáka nebo jinou hračku.
• U injekcí aplikovaných do paže může dítě sedět na klíně rodiče, pokud je bojácné.
• Při podávání injekce dítě povzbuzujte a uklidňujte.
• Chvalte dítě za jeho statečnost.
• Na závěr ho odměňte obrázkem nebo malou sladkostí.

Klidový režim po očkování

Po očkování by dítě mělo zůstat den nebo dva v klidu. Zvolte klidnější program. Zvýšená teplota, zarudnutí a bolest v místě vpichu, nechutenství, podrážděnost a únava po očkování jsou běžné reakce těla na vakcínu a měly by brzy odeznít. Vzácně se mohou objevit i reakce jako náhlá vysoká horečka nad 39 °C nebo rozsáhlá vyrážka. V takových případech neváhejte a okamžitě kontaktujte lékaře.

10 tipů, jak zvládnout očkování bez slz

Očkování nemusí být stresující zkušenost. Zde je několik doporučení, jak ho vašim dětem co nejvíce ulehčit.

• ZBAVTE SE VLASTNÍHO STRACHU

Pokud máte obavy z očkování, může se tento strach přenést na vaše dítě. Pokud se sami bojíte jehel a při zmínce o očkování vám není dobře, je nyní skvělá příležitost se těchto obav zbavit. Prostudujte si informace nebo se poraďte s pediatrem, ale bez přítomnosti dítěte. Zvažte také, zda by na očkování nemohl jít s dítětem například tatínek.

• KOJTE BĚHEM OČKOVÁNÍ

Děti žijí přítomností a jsou klidné, když mají u sebe rodiče. Pokud stále kojíte, může to být velmi jednoduché. Jakmile se lékař chystá podat injekci, začněte kojit.

Pozor! U očkování proti rotavirům by dítě nemělo být kojeno hodinu před a po aplikaci, protože mateřské mléko by mohlo snížit účinnost vakcíny.

• NELITUJTE JE PŘEDEM

Uvažte, jak byste se cítili vy. Kdybyste šli na vyšetření a všichni kolem vás by vás litovali a připomínali vám své špatné zkušenosti? Pravděpodobně byste se začali bát. Mluvte s dítětem o očkování upřímně a na rovinu.

• NELŽETE, ŽE TO NEBUDE BOLET

Vyvarujte se větě „Nebude to bolet vůbec.“ Děti rychle poznají, že očkování může bolet. Pokud jim to zatajíme, mohou se cítit podvedené. Injekce sice bolí, ale jen krátce.

• HRAJTE SI NA LÉKAŘE

Dítě ve věku tří let již chápe, že jeden bodanec ho ochrání před nemocemi. Připravte ho na to formou hry. Zahrajte si doma na lékaře s dětským lékařským kufříkem. Můžete společně vymyslet strategii, jak injekci lépe zvládnout, třeba stisknout vám ruku nebo si potichu zpívat. Slíbená odměna po očkování může být také dobrým motivačním prvkem.

• MALÉ DĚTI DRŽTE NA KLÍNĚ

Je známým faktem, že děti se cítí nejbezpečněji v náručí nebo na klíně rodiče.

• STARŠÍ DĚTI NECHTE SEDĚT VZPŘÍMA

Ležící poloha může způsobit, že se dítě bude cítit bezmocně a bude mít větší strach. Pokud dítě chce, nechte ho raději sedět. 

• ODVEĎTE POZORNOST

Pokud se vám podaří dítě správně zabavit, nebude příliš vnímat, co se kolem něj děje. V závislosti na věku dítěte může fungovat bublifuk, oblíbená hračka, plyšák nebo třeba video na mobilu.

• ZNECITLIVUJÍCÍ NÁPLAST

Pokud máte velmi bojácné dítě s nízkým prahem bolesti, zkuste mu trochu ulevit. Lékaři sice nedoporučují podávat léky nebo čípky proti bolesti před očkováním, protože nejsou účinné, ale můžete použít znecitlivující náplast obsahující Lidokain u dětí starších tří měsíců. Nalepte ji 30 až 60 minut před očkováním. Náplast se dá koupit v lékárně bez předpisu, ale je dobré to konzultovat s lékařem, který také poradí, kam bude injekce aplikována. Místo můžete znecitlivit i bez chemie – těsně před očkováním ho intenzivně ochlaďte, což sníží pocit bolesti.

• POMOCÍ HOMEOPATIK

Bolest po píchnutí jehly může zmírnit homeopatický lék Ledum palustre 15 CH (5 kuliček ráno před očkováním, dalších 5 večer a pak ráno i večer následující den). K detoxikaci těla po očkování a pro snížení modifikované imunitní reakce se podává Thuya occidentalis 9 CH (5 kuliček ihned po očkování, následně stejná dávka jednou denně po dobu čtrnácti dnů).