Meander Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku

„Zachycení jednoho běžného pocitu dítěte uprostřed noci se mění v poetický obrázek situační psychologické črty, jež zarámována osobitými ilustracemi T. Hauptmannové (kterou si k této práci autor osobně vybral) narůstá jako pod lupou v příběh a stává se kvalitním příspěvkem k žánru dětské literatury, jak je ostatně v edici Modrý slon nakladatelství Meander již dobrým zvykem.“

„Ve vztahu k další jeho tvorbě zůstane tato kniha spíše hříčkou, přesto přináší nesporné kvality. Je psána prostým, zároveň velmi obrazným jazykem. Z pohledu malého dítěte by příběh mohl mít až hororový rozměr. Autorův vypravěč však zůstává nad příběhem - přestože někdy vidí situaci očima Toma (a zde je Irving nejobraznější), někdy (zejména v dialozích) promlouvá chápající a pomáhající tatínek, hlavní vidění vypravěče je objektivní, dovoluje odstup i směřování k anekdotě.“

„Skoro by se dalo říct, že knize porozumí bez problémů i dítě, které ještě neumí číst. Ilustrace jsou velmi sugestivní, lze do nich vizuálně vstoupit, a dokonce cítit tajuplný neklid, který je ztvárněn neostrým ohraničením předmětů, nepříliš kontrastními barevnými přechody a dramatickým šrafováním.“

„Skvělá knížka pro děti od klasika literatury pro dospělé Johna Irvinga je milým postrašením všem dětem, které se chvilinku rády bojí. Navíc je opravdu překrásně ilustrovaná od Tatjany Hauptmannové.“

„Jako s každou strašidelnou knihou pro děti je třeba i s touto zacházet opatrně. Existují dvě možnosti. Buď se malí posluchači vyděsí a odmítnou ji, nebo si ji oblíbí, budou ji neustále vyžadovat a nakonec se i přestanou v noci lecčehos bát. A na radu Tomova tatínka začnou bušit do stěny pokoje…“

„Bezruké, beznohé a nehlučné strašidlo ve zdi, jež rušilo spánek jejích tragicky zemřelých brášků Toma a Tima a v němž si lze zhmotnit existenciální běs dle libosti, si sice pro tento účel vyžádalo profesionálnější překlad příslušných pasáží, ale dokazuje také to, co je už zřejmé i skalním fanouškům autorova pozdního díla. Jen když se Irving zbaví dickensovské rozmáchlosti a pop-artového maskování tvůrčí nekázně, uchová si punc tajuplna s otevřeným koncem.“